Neobvyklé kytary 13 - Red special 1.2.2006 - Kategorie: Kytara Red Special je kytara, která si zaslouží maximální obdiv. Jednak na ní začínal hrát a hraje Brian May (Queen), za druhé si ji s otcem vlastnoručně postavil a konečně, nešlo o žádné kopírování jiných kytar, ale o vlastní konstrukci. K tomu všemu přičtěme to, že s výrobou kytar neměli žádné zkušenosti.

Brian začal "hudebně zářit" již v pěti letech, kdy ho rodiče posílali na lekce klavíru. Později, v šesti, letech mu otec ukazoval hru na ukulele. V den sedmých narozenin dostal Brian první akustickou kytaru, se kterou se začal seznamovat, a později na začal dělat i provádět i různé změny. Především přidával vlastnoručně vyrobené snímače, aby dosáhl elektrického zvuku. Tahle kytara mu vystačila až do teenagerovského věku, ale pak již zatoužil po opravdové elektrické kytaře. Bohužel mu takovou kytaru rodiče koupit nemohli, proto se Brian s otcem rozhodl, že si ji vyrobí sami. Ti dva byli ideální tým, protože Harold byl elektrotechnický inženýr a Brian zase student fyziky a oba měli zkušenosti s prací se dřevem a kovy.

S projektem začali v srpnu 1963, když bylo Brianovi šestnáct. Výsledkem osmnáctiměsíční práce Briana a jeho otce Harolda byla kytara později nazývaná Red Special, the Fireplace, the Old Lady. Tato kytara tedy byly vyrobena proto, že na jinou jednoduše neměli , ale také proto, že tehdejší konstrukce kytar (straty a les pauly) jim nevyhovovala.

Přezdívka Fireplace (krb) je opravdu výstižná přezdívka, neboť krk kytary je vyřezán ručně kapesním nožem z jednoho sloupku starého typu krbu, kterého se s radostí zbavil jejich rodinný přítel. U sedlového pražce je krk široký 46mm, vzdálenost krajních strun 40mm (běžné modely měly tehdy 41-43mm / 34 mm). Tloušťka krku je 29mm na prvním pražci, postupně se zesiluje na 31mm na dvanáctém pražci což zastiňuje i baseball-krky stratocastrů Jeffa Becka.

Lesklý hmatník je z dubu černě natřen hmotou používanou britskými kutily a známou jako Rustin´s Plastic Coating. Značky poloh jsou vyrobeny z ručně opracovaných perleťových knoflíků, které našli v matčině krabici se šitím. Krk má 24 pražců a menzuru 24", rádius 7,25", používané struny jsou 009"-042".
Střední sekce je ze starého dubového stolu, dále byly použity dvě vrstvy laťovky a na povrchu je mahagonová dýha mořená cihlově-červenou barvou a lakovaná Rustinem. Původně tam měly být ještě výřezy ve tvaru písmene F, ale tohle nakonec Brian nerealizoval. Kytara je tedy jakoby lubovka (tzv. semi-hollow body) a na určitých frekvencích rezonuje. Nechybí ani ozdobné lemování vyrobené z okraje nějaké poličky.

Tady ale Brianův důvtip nekončí. Chtěl tremolo, které by umožňovalo značný pohyb, pro podladění až o oktávu a návrat zpět tak, aby se kytara vrátila do původního ladění. V té době ještě tremola nebyla tak dokonalá a nad jejich správnou konstrukcí visely otazníky. Brian a jeho otec věděli, že se musí soustředit na tu část kobylky, kde se strunami hýbe.

Po výrobě několika prototypů se rozhodli pro kobylku sestavenou ze šesti samostatných hliníkových kusů přišroubovaných přímo ke korpusu, z nichž každý podpíral za nízkého tření ocelový váleček. K zajištění správné intonace sloužily žlábky v jednotlivých kouscích můstku - pokud nějaká struna neměla správnou intonaci, šlo váleček strčit do jiného žlábku.

Tremolo sestavili z bloku, který se opíral o břit z tvrzené oceli. Narozdíl od běžných stratovských zvratných tremol, které napíná pružiny, když je páka tremola stlačena, používá tento systém používá dvě robustní „tlačné" pružiny (použili pružiny z ventilů motoru motocyklu), které mají nastavitelný tlak a jsou opřeny na šroubech upevněných v dutině v těle kytary. Při stlačení tremolo páky tlačí blok tremola na pružiny, které kladou značný odpor. Díky téměř přímému tahu strun na ladící mechaniky a pouze mírnému (4°) sklonu hlavy, který působí pouze malé tření v místě nultého pražce, umožňuje tento tremolo systém bez zamykání perfektní stabilitu ladění. V té době to bylo řešení vskutku převratné.

Co se týče elektroniky, tu nemohla intelektuální rodina Mayů nechat v jednoduché podobě. Původně použil Brian snímače vlastní výroby, ale ty se moc neosvědčily. Byly to magnety typu horseshoe (podkova) s dvojí polaritou (sever/jih), které při vytahování strun produkovaly protivný šelestivý zvuk. Proto investoval do slavných snímačů s kovovým krytem Burns Tri-Sonic. Ty však nejdřív zalil Araldite-epoxidem, aby odstranil jejich mikrofonní tendence. Pak byly napevno přišroubovány ke korpusu a po mnoha experimentech bylo jejich ovládání nastaveno tak, že dvoupolohové přepínače v první řadě sloužily k vypínání jednotlivých snímačů, přepínače v druhé řadě měnily fázování. Ovládání pro volume a tone bylo umístěno pod aluminiovou deskou, aby bylo stíněno, a schováno pod krytem z perspexu.

Takovéto zapojení zaručovalo mnoho možností a barev a tonů. Zapojení bylo sériové (narozdíl od paralelního na stratech). Známý je zvučný tón v zapojení humbucking navíc ještě v kombinaci s treble boostrem a VOXem AC30. Stačilo ale změnit fázování a ubylo harmonických, kytara měla čistý zvonivý tón. Nebo také charakteristický sólový zvuk, který můžeme slyšet např. v sólu Bohemian Rhapsody ( krkový a střední snímač zapojené v protifázi).

Sám Brian popisuje zvuk kytary jako něco mezi stratem a les paulem. Možnost humbuckingů, tremolo s možností velkého podladění při pohybu pákou - to jsou prvky moderní metalové kytary - na to, že ji vyrobili dva nezkušení "kytaráři" je to geniální výsledek.

Kytara Red Special je jen jedna - tu kterou si Brian za pomoci otce sám vyrobil a dodnes ji na pódiu využívá jako hlavní nástroj. Od té doby se ji ovšem snaží napodobit různí kytaráři a proto existuje spousta kopií a replik jak od významných firem a kytarářů, tak od nadšených fanoušků.

Zajímavé je i to čím na kytaru Brian hrál. Posloužila mu nejlíp mince - šestipence, díky níž měl charakteristický kovový zvuk. Mince měla zoubkované ostří, kterým někdy vytvářel škrábavý zvuk, jinak ji držel velmi lehce.
 

Zdroje : překlady, google, stránky výrobců replik, Sandon