Recenze : Carvin SX200 – Poctivé watty 9.1.2007 - Kategorie: Zesilovače Člověk je většinou zvyklý na to, že výrobci se snaží svoje zboží alespoň malinko přecenit a vychválit. Co se týče výkonu hudebních aparatur, tam to platí také, ne-li ještě ve větší míře. Už jsme si na to časem zvykli, proto člověka příjemně překvapí, pokud zjistí, že parametry udávané výrobcem souhlasí nebo jsou ještě lepší.

Podsaditý chlapík

Kombo Carvin SX200 je podsaditý chlapík z rodiny, ve které najdeme ještě komba SX50, SX100, SX300 a hlavu SX200H, která je ekvivalentem pro popisované kombo. Podsaditost SX200 vychází z jeho rozměrů protože délka komba skoro dvakrát převyšuje výšku, což u stowatových komb nebývá zvykem (pokud se nejedná o stereo). Délka je jednoznačně dána použitím dvou reproduktorů (Carvin GT12, 12“, 8 ohm). Přesto kombo není nijak zvlášť těžké. Zhruba 20 kg není zas moc, při přenášení budou vadit spíš právě rozměry. Návrháři zvolili klasický černý design, bedna je potažená černým „popraskaným“ vinylem s plastovými krytkami rohů, reprodoktory chrání černá drátěná mřížka, které osobně důvěřuji víc než tkaninám. Šedostříbrná barva byla zvolena pro logo a podklad předního panelu rozděleného na tři oddíly (channel1, channel2, effects). Ovládání je tvořeno sadou knoflíků, třemi přepínači, k dispozici jsou dva vstupy a tři světelné indikace stavů. Nejzajímavější je světýlko pro On/Off, tvořené krytkou ve tvaru červeného „drahokamu“, které má vintage vzhled. Zezadu zjistíte, že kombo je otevřené. Šestice jackových samic (6,3mm) slouží pro efektovou smyčku (send a return), připojení footswitche (FS22 pro přepínání kanálů a zapínání DSP efektů), připojení sluchátek, připojení přídavného boxu (s možností přepnout impedanci : 4,8,16 ohm). Poslední konektor nese označení Voiced Line Out – v podstatě se jedná o výstup, zde ovšem equalizovaný tak, že jsou ořezány některé nepříjemné výšky, běžně do výstupu zasílané. Jejich omezením by se měl výstup přiblížit zvuku komba snímaného mikrofonem.

Emulace není Modulace !!!

To, že zastaralé a několikanásobně překonané elektrotechnické součásky zvané „elektronky“ jsou ideální pro použití v kytarových zesilovačích je výrobcům dávno jasné, stejně tak jako to, že toto řešení je pro koncového uživatele mnohem dražší něž jiné způsoby. Snahou firem je tedy obejít se bez lamp, ale zachovat stejný charakter zvuku. Způsobů jak to udělat je několik. Takové poloviční řešení je použití lampy v předzesilovači. Jiný způsob je digitální modelování lampových aparátů pomocí procesoru. Posledním způsobem je řešení pomocí klasických elektronických součástek. Carvin tvrdí, že v řadě zesilovačů SX se nesoustředil na modulaci žádného existujícího zesilovače, ale že emuluje chování obvodu s elektronkou 12AX7 a to tak, že vlny výsledného signálu se shodují s průběhem signálu v reálných lampových zesilovačích. Dokonce prý tak dosáhli lepšího zvuku než některé skutečné elektronkové aparáty.

Jedno kombo a dvě kytary… ?

Nad faktem, že komba mívají dva kanály (čistý a zkreslený), nad tím není třeba se nijak pozastavovat. Ovšem SX200 překvapivě umožňuje využít oba kanály najednou. Celé to funguje tak, že při zapojení jedné kytary je tedy možné přepínat mezi čistým a zkresleným kanálem, ale zapojením dvou kytar se stává každý kanál samostatným.. To může být užitečné v případě, že si domů pozvete nějakého kytaristu, abyste si zajamovali. Kolega pak nebude muset tahat další aparát.

Špunty do uší! Začínám hrát….

Když jsem zapojil kytaru do vstupu a zapnul kombo, ozval se takový hluk, že jsem okamžitě kombo vypnul a otočil všechny volume doleva. Po chvilce jsem natočil volume zkresleného kanálu na jedničku brnknul do strun a …. a požádal jsem rodinu, ať se na chvíli přesune do druhé části domu. Jenže netrvalo dlouho a bylo mi jasné, že kvůli síle zvuku budu moci pokračovat v testu až ve zkušebně. Jenže ani tam mi nebylo dopřáno posunout rysku potenciometru k čílici 2 (rozsah potenciometru je 1 – 10), ostatní členové kapely včetně bubeníka mi to prostě nedovolili. Až když jsem v místnosti zůstal sám, zkoušel jsem, co všechno potenciometr volume umí. Na „trojce“ byl zvuk tak silný, že jsem se stěhoval z přímého dosahu komba, vyšší hlasitost byla tak ostrá, že mě opravdu bolely uši. Jen zkusmo jsem nastavil hlasitost na „osmičku“, ovšem brnknout do strun jsem si dovolil až když jsem utekl i kytarou z místnosti a zavřel za sebou dveře. Proto ani nedovedu posoudit, jak se zvuk vzhledem k hlasitosti měnil. Jedno je jisté, hlasitost se neměnila přímo úměrně s otáčením knoflíku. Počáteční nárůst byl největší, pak se hlasitost naštěstí už tak markantně nezvětšovala, protože jak výstižně podotkl Honza Šiměček, mohlo by se stát, že na „desítce“ by mělo kombo půl kilowatty….no a v tom případě bych ho mohl klidně použít místo péáčka. Dovolil jsem si ještě jeden testík - připojil jsem ke kombu box 4x12“ a pak pouze litoval, že nemám delší vlasy. Ty by totiž mohly pěkně zavlát díky závanu vzduchu, který na mě při razantnější hře box vytlačil.
Z předchozích řádků je jasné, že tohle kombíčko není na domácí cvičení. Ve zkušebně pojede málem naprázdno a na koncertě bude mít vždy ještě rezervy.. Pokud s ním budete hrát v nějakém klubu, stojí za zvážení, zda ho zvučit nebo pustit do placu pouze zvuk z komba. Ideální aparát pro toho, kdo chce mermomocí „přeřvat“ ostatní členy kapely….
S výkonem komba mě napadlo několik otázek. Opravdu se jedná pouze o 100W nebo výrobce uvedl záměrně nižší výkon než je skutečný? Anebo nás ostatní výrobci při uvádění výkonu tolik šidí? Anebo se Carvin držel pravidla, že lampy jsou při stejné watáži mnohem hlasitější než tranzistory a i toto při emulaci zohlednil?
Každopádně je trošku škoda, že na kombu nelze nastavit i trošku snesitelnější hlasitost, aby bylo možné zahrát si na něj i doma. Ještě je nutné uvést, že po celou dobu jsem měl zkreslení naplno. Při volbě méně zkresleného zvuku klesala i hlasitost, ale to rozhodně není řešení. I když na druhé straně je zde možné namítnout, že na lampovém zesilovači lze velkého zkreslení dosáhnout také jen u vysokých hlasitostí.

Zvuk

Nejen kvůli výkonu, ale hlavně kvůli zvuku si člověk vybírá aparát. Takže pojďmě k hodnocení. Clean kanál zní opravdu čistě. Souběžně s tímhle kombem jsem měl i lampové kombíčko, které při větším vybuzení čistého kanálu a razantní hře dostávalo příjemný jemně zkreslený nádech. U SX200 jsem při přijatelné hlasitosti neregistroval žádná zvláštní zabarvení tohoto kanálu. Charakter zvuku nejvíce ovlivňoval potenciometr Bass. Bez basů znělo kombo plytce, poloviční nastavení knoflíku ukazovalo, že SX200, ačkoli s otevřenou ozvučnicí, má basů dostatek. Plně vytočené basy pak ještě více umocňovaly dojem, že se zvuk roztahuje do prostoru (to byla asi práce membrán obou dvanáctek). Ostatní potenciometry již takový obdiv nevyvolávaly včetně Presence, který pracoval s barvou zvuku opravdu velmi jemně. Čistý zvuk dobře spolupracoval s digitálními efekty a nejlíp se mi hrálo při použití krkového snímače. Co se týče zkresleného zvuku, nabízí SX200 dvě varianty. První neoznačená varianta bylo výškobasové zkreslení s méně průraznými středy, druhá varianta označená „Blues“ pak logicky středy obsahovala a to ve velké míře a s velkou průrazností. Hned mě napadla podobnost s britským zkreslením, které se právě středovým zvukem vyznačuje. Příčinu lze snad vypozorovat z použití lampy 12AX7, ať už se jedná o emulaci v případě Carvina nebo o reálnou součástku. Oba typy zkreslení měly lampovou příchuť, která se projevila v dynamice. Mezi lehkým přejetím strun a pořádným úderem byl rozdíl a to i při plném Drivu. Zvuk se nijak nesléval a byl dobře čitelný. Při extrémně rychlém hraní se aparát choval „líně“ jak je u lamp dobrým zvykem. Rychlý palm muting zněl opožděně, kolegové mě podezřívali že hraju pomaleji než jindy, navíc bylo třeba s trsátkem zaházet mnohem tvrději. Tento jev je u lampových aparátů běžný, proto se v některých stylech volí dokrmování krabičkou. Když jsem se zapojil do vlastního aparátu, který je pololampa-polotranzistor dostal jsem se k přesně opačnému stavu – téměř nulový rozdíl v dynamice při různé razanci úderů, který činil riffy sice vyrovnanější, ale okrádal kytaristu o některé možnosti.
Barvu zvuku tentokrát hodně ovlivňovalo nastavení středů ale i presence měla dobře slyšitelný vliv, který se projevil rozjasněním nebo zatlumením zvuku.
Celkově na mě zvuk působil „valivým“ dojmem tedy hutnost, průraznost, hlasitost….

Efekty

Myslím, že pokud dnes výrobce neoznačí nový aparát slovem vintage, můžeme ho považovat za moderní aparát a v tom případě už nesmí chybět efektová sekce. Ta bývá sice oproti multiefektům skromná, nicméně užitnost celého aparátu je pak mnohem větší. SX200 díky 24-bitovému procesoru nabízí efekty echo, chorus, reverb a flanger. Úroveň efektu aplikovaného na signál se nastavuje potenciometrem Level. Knoflík Select slouží k výběru jednoho z typů nabízených efektů a zároveň spolu s knoflíkem Adjust ovlivňuje parametry efektu např. počet opakování+prodleva (echo), presence+zpoždění (reverb), množství+hloubka (chorus), rychlost+hloubka (flanger). Samozřejmě oproti krabičkám toto nastavování není nijak komfortní, ale u komb lze označit za běžné. Tento princip také neumožňuje použití více efektů najednou, kromě kombinace s reverbem, protože kromě digitálního reverbu, nejvíce připomínajícího halu, je k dispozici i alternativní méně výrazný reverb, ale i ten v kombinaci s chorusem může zvuk pěkně dobarvit.
Efekty si nejlépe rozuměly s Clean kanálem, při maximálním zkreslení Drive kanálu již nezněly tak jasně, hlavně flanger a chorus. Menší zkreslení jim dalo vyniknout více. Reverb i echo zněly dobře u obou kanálů, přičemž reverb jsem hlavně u sól hojně využil. Netypicky zněl flanger – u toho jsem očekával „tryskáčovitý“ zvuk, ale ten se blížil svým kvákáním spíš phaseru respektive cítil jsem v tomto efektu všechny základní modulační efekty tedy chorus, flanger i phaser.
Téměř skrytou funkcí je paměť. Do té lze uložit vlastně dva patche. Procesor si totiž pamatuje poslední nastavení efektové části u obou kanálů a to i po vypnutí.

Resumé

SX200 je především silný aparát a pokud chcete pořádný výkon tak vás nemůže zklamat. Spíše opačně, v případě vaší potřeby zahrát něco tiše, máte smůlu. Zvuk komba je hutný, valivý. Myslím, že snaha napodobit chování lamp nevyšla vůbec naprázno, v mnoha momentech se kombo opravdu chová jako elektronkové, sám bych na tranzistory nesázel, pokud bych jeho specifikace neznal. Sekce efektů dnes patří mazi standard, příjemnou funkcí je paměť pro uložení nastavení efektů.

Zveřejněno se souhlasem Music Store