Hughes&Kettner Triamp MK II 26.11.2005 - Kategorie: Zesilovače Lampový troj-zesilovač v nejvyšší třídě s plnou výbavou...

Zatím jsem se nesetkal s dělením zesilovačů do různých kategoriií podle ceny a výbavy tak, jak je tomu u aut, jisté je to, že pokud by tohle dělení fungovalo v oblasti zesilovačů, tak Hughes&Kettner Triamp MKII (dál jen Triamp) by zcela jistě byl v té nejvyšší třídě. Možná časem nějakou stupnici pro vlastní potřebu vytvořím, v tomto případě jde ale opravdu o tu nejlepší kategorii.

Vzhled

Triamp je těžká potvora, která se pronese, alébrž váží úctyhodných 25 kilo (včetně přepínače). Jen letmým pohledem (po sundání luxusního obalu proti zaprášení) je však jasné proč. Triamp má totiž čelní stěnu z plexiskla, takže lze uvnitř kromě elektronek spatřit dvě pořádná trafa plus jedno menší, k tomu všemu pořádné šasi...

Celkově vypadá Triamp velmi majestátně díky své velikosti a použitým materiálům. Potažen je sice klasicky černou koženkou, ale už samotný držák působí futuristicky. Působivý je samozřejmě přední lesklý panel z chromovaného plechu, do kterého jsou uvnitř vsazeny i elektronky. Ovládací prvky jsou taktéž v chromu, stejně jako horní kovová mřížka pro odvod tepla.

Ještě lépe však působí Triamp po zapnutí, kdy se celý vnitřek a ovládací prvky prosvětlí modrým světlem led diod, přičemž do čelního skla je vyškrábán nápis Hughes&Kettner a Triamp, na kterých se světlo lomí, takže nápisy vypadají jako neon (v case moddingu vlastně jedna ze základních technik). V zadní části zesilovače si ještě pohořívají výkonové lampy.

Ovládání

Zesilovač je to lampový takže nechybí dvojice vypínačů Power a Standby s diodou indikující zapnutí, která má červenou vintage krytku. Globálně lze nastavit hlasitost pomocí Master a zatemnit / rozjasnit zvuk pomocí Presence. Na předním panelu je ještě vstup pro kytaru a spínač FX On (efektová smyčka). Posledním spínačem je Learn, který slouží k uložení aktuální kombinace zapnutého kanálu a efektové smyčky. Pro komunikaci po midi je však nutno dovybavit Triamp modulem MSM-1, jehož instalace by neměla být nijak složitá. Ostatní ovládací prvky patří jednotlivým  kanálům. Všechny "zesilovače" mají stejné korekce, takže každý knoflík je zde zastoupen třikrát a jedná se konkrétně o:

• Master
• Treble
• Mid
• Bass
• Gain A
• Gain B

Nejedná se tedy o nic zvláštního vyjma dvou knoflíků pro gain. Každý z nic je určen pro kanál A či B daného zesilovače. Pro přepnutí kanálu slouží další přepínače, které jsou podsvětleny barvou, která je přiřazena každému kanálu.

Zajímavý je však i zadní panel, na kterém lze zjistit, že zesilovač byl koncipován pro co největší univerzálnost. Je zde totiž kompletní ovládání pro efektovou smyčku a to klasicky vstup/výstup, ovládání úrovně signálu, možnost ubrání 10 dB pokud to potřebujeme a ještě možnost přepnutí mezi sériovým či paralelním zapojením. Další Send/Return se bude hodit pokud chceme využít pouze koncový zesilovač. reproduktory lze zapojit na výstupy pro impedanci 4,8 a 16 ohmů. Tím ale ještě nekončíme. Můžeme ještě snížit výkon ze 100 W na 50W a využít RED BOX DI OUT, což je balancovaný výstup se simulací reproboxu, takže jej můžeme použit pro zaslání signálu přímo do mixu nebo do nějakého nahrávacího zařízení. Na zadním panelu nesmíme zapomenout na konektor pro footswitch (stageboard), který je realizován konektorem známým jako sériový port u PC.

Stageboard má  na starosti přepínání zesilovačů/kanálů, tedy šest heavy duty přepínačů pro tuto funkci plus sedmý, který zapíná efektovou smyčku. Stav všech přepínačů je indikován diodami (každá svítí barvou příslušnou ke konkrétnímu zesilovači/kanálu). Stageboard je z leštěného nerez plechu, takže dostatečně odolný a bytelný a je součástí zesilovače, takže není třeba dokupovat.

Tady je prostor pro jedinou výtku k zesilovači. Na samotné hlavě je pořadí ovládacích prvků trochu netypické : amp3, amp2, amp1 oproti tradici, kdy vlevo nacházíme čistý kanál a vpravo zkreslený. Na to by si člověk celkem lehce zvykl, ale stageboard má pořadí přepínačů kanálu úplně naopak amp1, amp2 amp3. Trošku nelogické, ale na druhé straně zase nic závažného.

Zvuk

Zvuková variabilita Triampu je úžasná. Výrobce tvrdí, že se jedná o tři zesilovače v jednom s čím v podstatě mohu souhlasit a jistě je nutné vzít tuto skutečnost v potaz při posuzování ceny. Velmi zjednodušeně řečeno lze říct, že přepínáním mezi všemi šesti variantami zvuku, které Triamp nabízí se dostáváme od minimálního zkreslení postupně více a více gainu, i když je třeba říct, že se nemění jen množství zkreslení, ale charakter zvuku. Projděme nyní jednotlivé varianty :

AMP1 - kanál A : Tento kanál je určen pro hru bez zkreslení, tedy akordy, vybrnkávačky  - prostě čistý zvuk, nic víc nic míň. Až vysoké hlasitosti dochází vlivem přebuzení koncového zesilovače k lehkému nakreslení.

AMP1 - kanál B : Zde se výrobce inspiroval britskými zesilovači třídy A. Při velmi nízkém gainu lze ještě dostat jakýs takýs čistý zvuk, ale pak už tady máme zkreslení vhodné pro minimálně pro ostrý rokenrol nebo rock. Zvuk tohoto kanálu lze upravit ještě jedním přepínačem, o kterém jsem se nezmínil. Je jím  Tight, který umí ze zvuku vyseknout rozbředlé spodky a tímto simulovat spíše zvuk komba než kabinetu. Na tomto kanálu byly nejvíce znatelné změny dynamiky při hře. Zatímco při jemném hlazení strun trsátkem se ozývaly sladké čisté tóny, při větší razanci už se projevovalo zkreslení, které jsem si dovedl rozkouskovat asi na tři/čtyři úrovně (nezkresleno, trochu zkresleno, ještě víc zkresleno,...) Pouze na tomto kanálu zesilovače AMP1 funguje jeho vlastní knoflík master, protože kanál A se řídí podle vzoru starých zesilovačů, které vlastní Master neměly.

AMP2 - kanál A a B : Ve firemní dokumentaci je tento zesilovač označen jako "Classic british drive". Tady je ale právě vidět, že zvukové možnosti Triampu jsou obrovské, protože mi se zrovna na tomto zesilovači dařilo nastavit zvuk, který se spíše blížil americkému typu soundu. Pravda, měl jsem úplně staženy středy, zatímco výšky a basy byly naplno. S přidáváním středů se pak zvuk opravdu stáčel spíše k Británii, nicméně mi se více líbilo uvedené nastavení. To bylo velmi hutné, pevné ve spodcích, suché, trhavé, rvoucí. Rozdíl mezi kanály tohoto zesilovače nebyl nijak markantní, každopádně kanál B disponoval o něco větším zkreslením než sušší kanál A. Při palm mutingu (na podladěné kytaře zvlášť) byl zvuk uprděný tak, jak jsme u lampy zvyklí. Naopak při pomalejším sekaném tlumení Triamp pumpoval vzduch z reproduktoru co to dalo, zvuk byl pevný a tvrdý,  takže dnešní numetalisti by z něj jistě měli radost.

AMP3 - kanál A a B : Zatímco kanál A byl designován podle HK Duotone Overdive channel, Béčko by mělo korespondovat s americkým hi-gainem. I v tomto případě jsem cítil stejný základ ve zvuku obou kanálů, ovšem jednalo se o zvuk naprosto rozdílný zvuk v porovnání s AMP2. Tyto kanály mi připomínaly lampový zesilovač dokrmený nějakou zkreslovací krabičkou ovšem beze ztráty dynamiky. Opravdu zde bylo hi-gainové zkreslení, tentokráte již vůbec ne suché, ale šťavnaté, velmi dobré právě pro rychlé palm mutingy. Toto zkreslení hodně tlačilo ve středech a oproti AMP2 se stejně nastavenými korekcemi bylo průraznější, subjektivně hlasitější a o něco více agresivnější.

Musím říct, že v kapele se Triamp musí prosadit i kdyby nechtěl. Potvrdilo se mi, že lampa o stejné watáži hraje mnohem hlasitěji než stejně výkonný tranzistorový zesilovač. Celou dobu jsem totiž držel hlavní Master volume někde těsně nad nulou a v pohodě přehlušoval bubeníka, zatímco kytarista se stowatovým tranďákem v koutku brečel, že se neslyší, takže jsem musel stáhnout volume na jednotlivých zesilovačích a tak tak, že jsem neubíral jejich gain. Ze všech variant se mi líbil nejvíce kanál B zesilovače AMP2, ale možnost přepnout se na úplně odlišný zvuk byla k nezaplacení. Takže zatímco nejvíce riffů jsem sekal na tomto kanálu, který dodával zvuku kapely mohutnost, v případě potřeby jsem přeskočil na hi-gain zesilovače AMP3, abych na něm hrknul rychlejší pasáže. Sóla kupodivu zněla pěkně na AMP2 i AMP3, takže v těchto případech jsem ani nemusel přepínat.

Vzhledem k tomu, že kanály nabízených zesilovačů měly stejný základ a byly si hodně podobné, daly se využít ještě k jedné věci, která mi teda hodně vyhovovala především u sól. Na zesilovači jsem si totiž nastavil množství gainu pro oba kanály rozlišně a to tak, aby při přepnutí z jednoho kanálu na druhý stoupla hlasitost a tím se zvýraznilo právě hrané sólo.

Závěr

Cena zesilovače je dosti vysoká a je při jejím posouzení vzpomenout na to, že před sebou nemáme jeden zesilovač, ale tři. Toto tvrdí výrobce a říci jestli, je fyzicky Triamp opravdu roven třem zesilovačům, nemůžu. Možná podle reálného zapojení jednotlivých bloků zesilovače by šlo nakonec říci, že se spíše jedná o tříkanál s dvěmi charakteristickými zabarveními zvuku na každém kanálu. Taky bychom mohli Triamp nazvat jako pseudo - šestikanál. O to tady ale nejde. Důležité je to, že Triamp poskytuje opravdu tři hlavní typy zvuků. S těma lze laborovat pomocí korekcí, tlačítka Tight (AMP1-B) a potenciometrů pro Gain, takže nakonec tu máme opravdu širokou paletu nastavení. Vzhled zesilovače je luxusní, řemeslné zpracování bez chyby. Další stránka silnou stránkou je univerzálnost po funkční stránce - efektová smyčka, možnost zapojení jiného preampu, možnost výběru ohmáže kabinetů, snížení výkonu na polovinu, příprava pro MIDI, simulace kabinetu. Když už si jednou tenhle zesilovač pořídíte, nebude vám vlastně nic chybět, snad kromě onoho midi, na které je ale Triamp připraven

Cena : 78 490 Kč

Poznámky :

V předzesilovači jsou použity elektronky 8 x 12AX7A, v koncovém zesilovači pak 4x EL34 + 1x 12AX7A.
Zesilovač byl testován s boxy Marshall AVT412. Při použití originálních kabinetů by byl zvuk rozdílný, s největší pravděpodobností ještě o dost lepší.

Boxy :

• Hughes and Kettner - CC 412 A 25
• Hughes and Kettner - CC 412 A 30
• Hughes and Kettner - CC 412 WA

Uživatelské recenze :

• Hughes and Kettner - Triamp MKII