Recenze : Line6 POD XT PRO 28.12.2006 - Kategorie: Efekty Ze sixlajní linky už sjela třetí generace z rodinky PODů. Po PODu 1 a 2 je tu POD XT.

To, že jedničku a dvojku nenahradila trojka ale moderně znějící označení XT, dává tušit, že návrháři se tentokrát pustili do hlubších inovací….

Do rukou se mi navíc dostala racková verze nesoucí označení PRO. Rackové „odrůdy“ PODů však Line6 vyrábí již od první verze. Na rozdíl od stolních konzolí ve tvaru ledviny, má racková verze vzhled produktu určeného k profesionálnímu použití. Přece jen u stolní konzole šlo návrhářům o originální atraktivní vzhled, zatímco pro namontování do racku bylo nutné dodržet některé rozměry a tím pádem i zvolit i jiné rozmístění ovládacích prvků. I tak bude mezi ostatnímu komponenty v racku působit XTéčko velmi originálně.

Pro srovnání : nahoře POD XT Pro, sole starší POD Pro

Filosofie

Vzhledem k tomu, že tento klon PODu je již třetí v řadě, doporučuji srovnání s recenzemi na starší verze. Ve zkratce jen připomenu, že se jedná o zařízení, které ačkoli některými svýmim funkcemi připomíná multiefekt, si vytvořilo svou vlastní třídu, nazývanou všelijak, ale nejčasteji „modelingové konzole“ či „amp modelery“. Jejich určení není prvořadě na podlahu pódia, i když i tak se dají za určitých podmínek použít. Hlavním úkolem je simulace zvuků „věhlasných“ aparátů a to s úmyslem dosáhnout, co nejvyšší věrnosti napodobení. Kromě aparátů a reproboxů umí Line6 simulovat i další zvuková zařízení a to především efekty od zkreslení po echa.

Rychlý start

Znají to asi všichni….koupím novou věc, zapojím…. a hraji…přece nebudu studovat návod ztrovna teď…vrátím se k tomu později. Tak to dělám i já, a v Line6 si toho asi byli dobře vědomi, proto hned v úvodu manuálu je jedna stránka věnována co nejrychlejšímu zprovoznění. Ono, samotný manuál je celkem tlustá brožurka, že na to ani člověk není zvyklý. Je třeba ale uznat, že připravena je vzorově. V jedné její části jsou detailně vyobrazena a popsána modulovaná zařízení, včetně toho kdo a kdy je používal či lépe řečeno proslavil. Takže v tomto ohledu vás čeká i zajímavé čtení. Každopádně doporučuji příručku prostudovat, některá hloubější nastavení nejsou tak intuitivní jako základní ovládaní. Už první věc, jak zapojit jednotlivé komponenty do správných konektorů vás může uvést do rozpaků, protože výber je opravdu široký. Také se nabízi možnost studiového nebo přímeho zapojení apod.

Ovládání

Vzhled odbudu rychle, protože od předchozích verzí k zásadním změnám nedochází. XT PRO na rozdíl od stolní verze je v celokovovém krytu, přední panel ve vínové barvě (jak také jinak). V levé části dominuje lesklý černý ovál s displejem a menšími tlačítky pro editaci a dvěmi datovými kolečky. V pravé části jsou ovládací prvky určené k častějšímu použití, proto jsou větší a lépe přístupné. Jejich funkce odpovídá tomu, co byste našli na předních panelech skutečných aparátů (drive, bass, treble, middle, presence, reverb, channel volume). Dále jsou zde další dvě datová kolečka pro výběr efektů a aparátů, přepínač pro aktivní elektroniku a tlačítko pro nastavení vnitřních obvodů (toto obsahuje pouze PRO verze a pomocí něj lze nastavit např. vzorkovací frekvence). Z konektorů jsou vpředu pouze samice pro kytaru a sluchátka. Nezávisle na ostatních prvcích funguje Output – celková hlasitost.
Lze říct, že základní ovládání je vyřešeno velmi intuitivně a účelně. XT obsahuje i paměť pro 64 presetů, ty jsou sdruženy v bankách (v bance čtyři presety). Mezi jednotlivými presety se lze pohybovat buďto datovým kolečkem sestupně i vzestupně po jednotlivých presetech, nebo pomocí čtyř tlačítek pod displejem, kterými lze přepínat presety v jedné bance.

Hlubší editace

Jedna z věcí, která mě zajímala nejvíc, bylo to, zda již se Line6 dokázal vypořádat se synchronizací nastavených parametrů v patchi a polohou rysek knoflíků. Jde o to, že po vyvolání presetu z paměti neodpovídá např. natočení knoflíku hlasitosti skutečné hodnotě hlasitosti v presetu. Minulé verze PODů to řešily celkem nešikovně - pomocí jedné z funkcí se parametry v patchi nastavily podle aktuálně natočených knoflíků a tím se vlastně celý zvuk rozhodil. Jediným způsobem, jak tomu zabránit, bylo poznačit si polohy potenciometrů někde na papír….Těžkopádnost tohoto řešení si asi konstruktéři dobře uvědomili a u XTéčka udělali v tomto ohledu pokrok. Využili k tomu totiž displej. Zatímco tedy skutečné knoflíky neukazují aktuální hodnoty, na displeji jsou vykreslovány virtuální potenciometry, které interpretují hodnoty správně. Při synchronizaci se skutečnými knoflíky se pak u virtuálních potenciometrů ukazuje ryska v místě původního nastavení. To je velké zpříjemnění při nastavování… A nyní už k tvorbě samotného presetu. Všechny jsou přepisovatelné a je možné obnovit tovární nastavení, takže není třeba se bát experimentů. Vlastní zvuk je třeba vhodně pojmenovat a vybrat zesilovač, který bude tvořit základ zvuku (jeho jméno je zobrazováno pod jménem presetu). K zesilovači je automaticky přiřazen i box, který k němu patří, ale ten lze zaměnit za kterýkoli z jiných z nabízených kabinetů. Dalším prvkem modulace je mikrofon. V celém zvuku pak lze ještě použít reverb, kompresor, modulační efekty, zpoždění a stompboxy. Parametry všech prvků zařazených v patchi lze podrobně nastavit, tedy opět rozdíl proti starším PODům, které nabízely pouze prakticky ne-editovatelné kombinace nejčastějších efektů. V paměti lze uchovat nejen kompletní presety ale i konkrétní nastavení hodnot u zesilovačů a stompboxů, takže pokud se vám podaří vytvořit originální zvuk zesilovače, není třeba si pamatovat, kolik výšek či středů bylo na virtuální zesilovači nastaveno. Stejně to funguje i u stomp boxů. Při tom všem je výborným pomocníkem displej, na kterém jsou veškeré parametry přehledně zobrazovány.
Během hry je možné jednoduše vypojit efektové moduly compresor, stompbox, modulace a delay. Neopomenutelnou funkcí je také ladička.

Zvuk

Firma Line6 je považována za špičku v oblasti amp modelingu. Stačí se podívat na její produkty - převážná část jsou zařízení, která buď modulaci využívají, nebo jsou na ni přímo závislá. V souvislosti se simulacemi aparátů pro vás mám jeden tip pramenící z vlastní zkušenosti. Pokud byste se s kolegy kytaristy někdy neměli o čem bavit zkuste „ simulace aparátů versus jejich originální předlohy“. Tohle téma je dostatečně vděčné a dokud se nepřestanou používat lampy v zesilovačích, tak bude nespíš pořád aktuální.. Každopádně při poslechu zvuků generovaných PODem bez problému řeknete:„ tohle je Marshall, tohle Mesa a toto zase Fender“. Myslím, že pro znalce by nebyl problém identifikovat i jednotlivé modely těchto aparátů, ale předpokladem je samozřejmě to, že je již někdy slyšeli, nebo lépe – že si na ně již zahráli. Jenže zahrát si na celou škálu nabízených 32 modelů, mnohdy již raritních, to se asi těžko někomu povedlo. Takže to je jedna z velkých výhod PODu – přístup k zesilovačům, které zná člověk jen z doslechu. Jedná se především o lampové aparáty a jejich charakter, dle mého názoru, je ve výsledném zvuku dost patrný. Datové kolečko, které rychle přepíná mezi zesilovači vám umožní to, že na znějícím akordu si můžete vyzkoušet, jak by zněl na různých aparátech a tím vybrat nejlepší variantu. Mezi simulacemi najdeme i vlastní zvuky přímo od Line6 a můžu říct, že byly určitě navrženy tak, aby mezi prověřenými aparáty nedělaly ostudu. Za zmínku ještě stojí lampový předzesilovač (Tube preamp), který já osobně mimo jiné využívám v kombinaci s nějakou zkreslovací krabičkou.
Při výběru kabinetu je zajímavé pozorovat, jak může reproduktor ovlivnit výslednou barvu zvuku - obecně lze slyšet zmohutnění zvuku při změně méně osazených kabinetů za boxy 4x12“. Podcenit nelze ani mikrofony, pečlivým výběrem lze zvuk pomocí nich trochu přikreslit či utlumit.
Málo zkreslení lze kompenzovat pomocí stompboxů. Jejich výběr opět nepostrádá punc originálnosti, největší část totiž netradičně tvoří fuzzy a zkreslovače spíše vintage stylu, o které dnes v krámech již nezavadíte. To platí i o modulačních a dozvukových efektech, kde je možné se setkat s přídomky elektronkový, analogový, páskový apod. Všechny mají svůj charakteristický a nezaměnitelný zvuk a opět platí, že jinde byste si na ně nejspíš nezahráli.
Hodně se mi líbila sekce s kompresorem a šumovou bránou, hlavně šumová brána dokázala divy, když z hodně zkresleného zvuku šel odfiltrovat nepříjemný šum a roztřepená složka zkreslení, čímž se jednotlivé údery trsátka méně slévaly a byly srozumitelnější. Jedinou zápornou drobností, kterou jsem vypozoroval, byly lupance při změně patche.

XT versus XT PRO

Kromě rozdílu v konstrukci je třeba zmínit, že se tihle bráchové liší ještě tím, že verze PRO umožňuje volit mezi kytarami s aktivní a pasivní elektronikou, umožňuje nastavit funkce některých obvodů, obsahuje indikační diody pro přítomnost a přebuzení signálu a několik konektorů, které se budou hodit hlavně při profesionálnějším použití.
Jinak jsou PODy plně v MIDI, dají se připojit k PC přes USB a ovládat obslužným programem, který ale Line6 nedodává a je nutné si jej stáhnout z firemních stránek. Samozřejmě v prostředí programu POD XT Edit je možné jednotlivé parametry nastavit velmi přehledně.

Line6 FBV Shortboard

Pro zpříjemnění práce s PODem XT je k dispozici samostatně prodávaný kontrol pedál FBV Shortboard nebo FBV custom foot controler. Shortboard jsem měl při testu k dispozici a musím říct, že ovládání PODu s ním získává nový rozměr a lze jej použít v takovéto konfiguraci i na pódiu. Pedál je propojen s PODem dodaným kabelem, má jednoduchou kompaktní celokovovou konstrukci, na které jsou pouze „čudlíkové“ přepínače doplněné LED diodami, výrazový pedál a podsvícený displej. Ten zřetelně ukazuje pouze jméno zvoleného patche, žádný jiný údaj vlastně ani nepotřebujete. Pomocí přepínačů lze přepínat banky (vzestupně i sestupně) a přepínat mezi čtyřmi presety v bance. Taktéž lze lze vyřadit delay, reverb, modulaci a stompboxy. Výrazový pedál lze přepínat mezi ovládáním hlasitosti a kvákadlem. Tady si můžeme všimnout dvou věcí, které samotný POD neumožňuje : vyřazení reverbu a kvákání. Myslím, že pokud se POD Xt někomu stane trvalou součástí gearu, dříve či později bude pedál přikupovat. Ještě víc pohodlí nabízí Custom board, který mimo jiné obsahuje dva výrazové pedály. Oba boardy se dají připojit k aktuální řadě výrobků Line6, tedy třeba ke kombům.

Závěrem

Jak jsem zmínil v úvodu, nový způsob označení PODu jasně říká, že návrháři ve vývoji tohoto produktu pokročili. Jedením z cílů jistě bylo i to, aby bylo možné podrobněji editovat různé parametry a nejspíš právě kvůli tomu bylo vylepšeno i ovládání. Právě možnost nastavit si jednotlivé parametry dle vlastních požadavků je obrovský krok kupředu. Nastavit se dá téměř vše, včetně toho zda mají být konektory pro efektovou smyčku zapojeny sériově či paralelně. Co se týče propojení s různými typy zařízení vůbec, je zde myšleno snad na veškeré možné způsoby při živém či studiovém hraní. Hlavní účel konzole však zůstal nezměněn - poskytování kvalitních simulací aparátů. Těch naopak přibylo vzhledem k možnosti použít i simulace různých slavných krabiček. Výsledkem je nejen nekonečné spektrum zvuků, ale i možnost poslechnout si zvuky známé z nahrávek Hendrixe, Page nebo Halena. V případě Line6 ovšem možnosti většiny jejich zařízení nekončí jejich fyzickou kons trukcí. Tato firma totiž jako jedna z mála ve svém oboru naplno využívá možnosti internetu. Na www stránkách se lze nejen dozvědět hodně zajímavého, ale i stáhnout užitečný software.

Publikováno se souhlasem Music Store